Asimilace popisuje, co se stane, když je menšinová skupina absorbována do dominantní kultury. Postupem času se může charakteristický jazyk, oděv, náboženství nebo zvyky menšiny vytratit, jakmile si její členové osvojí způsob života většiny. Tento proces může trvat generace a zřídka je dokončen. Může být také vynucený. Vlády v rámci úmyslných kampaní za vymazání odlišností zakázaly jazyky, odebraly děti z rodin a postavily mimo zákon obřady.

Klasické modely, čerpající z americké sociologie z počátku 20. století, zobrazovaly asimilaci jako jednosměrnou ulici končící tavicím kotlíkem. Pozdější výzkum ukázal něco chaotičtějšího. Skupiny imigrantů si často zachovávají části svého dědictví a zároveň se zapojují do širší společnosti. Dominantní kultura se také mění a absorbuje jídlo, slova a hudbu od těch, které údajně absorbuje. Pokud je asimilace dobrovolná a postupná, může se jevit jako příležitost. Pokud je vynucena, jedná se o formu kulturního násilí.

Markery asimilace

• Jazykový posun napříč generacemi.
• Smíšené manželství s dominantní skupinou.
• Úpadek tradičních náboženských praktik.
• Rozptýlení obytných oblastí mimo etnické enklávy.

Zda je asimilace vítána, nebo se jí brání, závisí do značné míry na tom, kdo je u moci a co od nově příchozích požaduje.