Zelené hnojení je plodina pěstovaná pro půdu, ne pro stůl. Zemědělci ho zasejí, nechají ho růst a pak ho znovu zaorají, dokud je ještě zelené. Běžnou volbou jsou jetel, vikev, žito, pohanka a hořčice.

Tato myšlenka je stará. Římští spisovatelé Cato a Columella doporučovali orat vlčí bob a fazole k obohacení chudé půdy. Luštěniny plní dvojí funkci: jejich kořeny hostí bakterie, které přijímají dusík ze vzduchu a přeměňují ho na formu, kterou mohou rostliny využít. Neluštěniny přidávají organickou hmotu, dusí plevel a zachycují zbylé živiny dříve, než se vyplaví.

Proč to zemědělci používají

• Přidává dusík bez syntetických hnojiv
• Zlepšuje strukturu půdy a infiltraci vody
• Potlačuje plevel a některé škůdce
• Krmí včely a užitečný hmyz během květu

Načasování je klíčové. Pokud to zaoráte příliš pozdě, vyseje semena a stane se plevelem. Pokud to zaoráte příliš brzy, ztratíte biomasu. Pokud se to udělá dobře, zelené hnojení je jedním z nejlevnějších způsobů, jak posílit zdraví půdy.