Vyjádřené pravomoci jsou pravomoci konkrétně uvedené v Ústavě a udělené federální vládě. Nazývají se také výčtovými pravomocemi. Článek I, oddíl 8 uvádí většinu z nich. Kongres může vybírat daně, půjčovat si peníze, regulovat obchod, vyhlašovat válku a udržovat ozbrojené síly. Prezident má také vyjádřené pravomoci. Prezident je vrchním velitelem, uděluje milosti a uzavírá smlouvy. Vyjádřené pravomoci mají také soudy.

Vyjádřené pravomoci jsou omezené. Federální vláda může dělat pouze to, co říká Ústava. To je princip výčtových pravomocí. Desátý dodatek jej posiluje. Pravomoci, které nejsou delegovány na federální vládu, jsou vyhrazeny státům nebo lidu. Federální vláda není vládou s obecnou jurisdikcí. Je to vláda s omezenými pravomocemi.

Příklady vyjádřených pravomocí

• Kongres: pravomoc zdaňovat, razit peníze, vyhlašovat válku.
• Prezident: vrchní velitel, pravomoc udělovat milost, smluvní moc.
• Senát: potvrzuje jmenování, ratifikuje smlouvy.
• Soudy: soudní moc nad federálními případy.
• Kongres: regulovat mezistátní obchod.

Vyjádřené pravomoci jsou základem federální autority. Jsou to explicitní granty. Ale nejsou to vše. Klauzule o nezbytnosti a správnosti dává Kongresu implicitní pravomoci. Může dělat to, co je nezbytné k výkonu vyjádřených pravomocí. Tato klauzule enormně rozšířila federální moc. Banka Spojených států, systém mezistátních dálnic a zákon o dostupné péči se spoléhají na implicitní pravomoci. Vyjádřené pravomoci jsou jádrem. Implicitní pravomoci jsou polostín. Společně definují dosah federální vlády. Debata o rozsahu federální moci je debatou o interpretaci těchto klauzulí. Originalisté je interpretují úzce. Žijící konstitucionalisté je interpretují široce. Text je krátký. Důsledky jsou rozsáhlé.