Primární socializace probíhá v dětství, v rodině. Sekundární socializace probíhá později, prostřednictvím institucí a vrstevníků. Je to proces učení se normám a chování odpovídajícím specifickým rolím a kontextům: jak se chovat v práci, ve třídě, v náboženské komunitě nebo v nové zemi.

Sekundární socializace je méně intenzivní než primární socializace. Neformuje základní osobnost tak hluboce. Je však nezbytná pro fungování ve složité společnosti. Dítě se učí jazyk doma. Mladý dospělý se učí odborný žargon v práci.

Agenti sekundární socializace

• Školy: akademické normy a vrstevnická kultura
• Pracoviště: profesní role a hierarchie
• Vrstevnické skupiny: styl, slang a sociální dovednosti
• Média: politické názory a spotřebitelské návyky
• Náboženské instituce: morální kodexy a rituály

Sekundární socializace může být resocializací, pokud zahrnuje ostrý rozchod s minulostí. Vstup do armády, vězení nebo kláštera vyžaduje odnaučení se starých rolí a osvojení si nových. Totální instituce, jak je nazval Goffman, ovládají všechny aspekty života, aby přetvořily já.