Funkcionalismus vnímá společnost jako systém vzájemně propojených částí, z nichž každá přispívá ke stabilitě celku. Rodina, vzdělání, ekonomika, vláda a náboženství jsou jako orgány v těle. Plní funkce, které udržují společnost při životě. Když se jedna část změní, ostatní se musí přizpůsobit.

Tuto teorii utvářeli Talcott Parsons a Robert Merton v polovině 20. století. Merton rozlišoval mezi manifestními funkcemi (zamýšlenými a zjevnými) a latentními funkcemi (nezamýšlenými a skrytými). Manifestní funkcí vysoké školy je vzdělání. Latentní funkcí je nalezení partnera/partnerky. Dysfunkce jsou důsledky, které podkopávají stabilitu.

Klíčové pojmy

• Sociální struktura: vzorované vztahy a instituce
• Manifestní funkce: zamýšlené výsledky
• Latentní funkce: nezamýšlené výsledky
• Dysfunkce: rušivé důsledky

Funkcionalismus upadl v 60. a 70. letech 20. století v nemilost. Kritici tvrdili, že ospravedlňuje status quo a ignoruje moc a konflikt. Od té doby byl revidován, ale jeho základní poznatek zůstává: sociální instituce jsou vzájemně závislé a změna v jedné se prolíná i v ostatních.