Tetování kdysi bývalo deviantní. Nyní je běžné. Deviace označuje chování, které porušuje společenské normy, ale normy se mění. Co jedna generace nazývá deviantním, ta další nazývá normálním. Sociologové neposuzují, zda je čin ze své podstaty špatný. Ptají se, jak a proč jsou určité činy označovány za deviantní a kdo má pravomoc tuto nálepku aplikovat.

Émile Durkheim tvrdil, že deviace je funkční. Objasňuje morální hranice, posiluje skupinovou solidaritu a může vést k sociální změně. Teoretici konfliktu se zaměřují na moc: zákony a normy často chrání zájmy dominantních skupin. Teorie nálepkování, spojovaná s Howardem Beckerem, říká, že deviace není vlastností činu, ale důsledkem reakcí ostatních.

Příklady napříč kategoriemi

• Formální deviace: trestný čin, trestný zákonem
• Neformální deviace: hrubost, prolomení fronty
• Bezobětní deviace: nekonvenční oblékání nebo životní styl
• Inovativní deviace: občanská neposlušnost, whistleblowing

Ne všechny deviace jsou negativní. Umělci, reformátoři a podnikatelé často porušují normy, aby vytvořili něco nového.