Komunita uznává určité jednotlivce jako oprávněné posly božské vůle. Tito jedinci jsou proroci. Mluví s autoritou, která si nárokuje přesahovat běžnou politickou nebo kněžskou moc.

Klasičtí proroci v Izraeli se postavili králům, interpretovali historické krize a udržovali při životě požadavky smlouvy. Jiná náboženství ctí proroky, kteří založili nebo reformovali svět. Prorocké povolání často s sebou nese osobní oběti, včetně odmítnutí a utrpení. Kritéria pro uznání zahrnují věrnost předchozímu zjevení a ovoce poselství.

Proroci mohou být spisovatelské postavy, jejichž slova jsou zachována, nebo ústní postavy známé skrze tradici. Jejich odkaz utváří etiku, politiku a naději. Současný náboženský život se stále odvolává na prorocké svědectví, když se staví proti uspokojení se se současným stavem nebo nespravedlnosti.

Autorita proroka spočívá na tvrzení, že stál v božské radě.