Náboženští učitelé formulují a předávají autoritativní učení o Bohu, lidstvu a spáse. Toto učení tvoří doktrínu. Doktrína dává tradici intelektuální tvar a hranice.

Doktríny se zabývají otázkami, jako je povaha božství, původ zla, prostředky k vykoupení a osud světa. Jsou čerpány z Písma, tradice, rozumu a zkušeností a poté zdokonalovány debatami a koncily. Oficiální doktrinální prohlášení řídí kázání, vzdělávání a disciplínu.

Živé tradice neustále interpretují doktrínu v nových kontextech. Kontroverze vznikají, když se interpretace výrazně liší. Někteří věřící považují doktrínu za druhořadou ve vztahu k osobní zkušenosti nebo etickému jednání; jiní považují správnou doktrínu za nezbytnou pro autentickou víru. V obou případech doktrína poskytuje sdílenou slovní zásobu náboženského společenství.

Bez doktríny riskuje tradice rozplynutí v neurčitém sentimentu.