Šaría je cesta. V islámském kontextu se jedná o komplexní vedení, které Bůh poskytl pro lidský život, odvozené především z Koránu a Sunny – zaznamenaných slov a činů proroka Mohameda. Zahrnuje uctívání, rodinné vztahy, obchodní jednání, trestní sankce a osobní etiku.

V průběhu staletí učenci rozvíjeli vědu o právu, fiqh, aby mohli z pramenů vyvozovat rozhodnutí. Vznikly čtyři hlavní sunnitské školy a několik šíitských přístupů, které se lišily v metodách uvažování a v konkrétních úsudcích, přesto sdílely stejné základní texty. Ne každé pravidlo je stejně jisté; některá spočívají na jasných textech, jiná na analogii nebo vědeckém konsensu. Ideálem je život prožívaný v souladu s božskou vůlí, nikoli pouze na základě kodexu trestů.

V praxi se uplatňování šaríi enormně lišilo v závislosti na čase a místě. Klasické islámské státy ji spravovaly prostřednictvím soudů; moderní národní státy ji v různé míře přijaly, adaptovaly nebo omezily. Debaty o jejím vztahu k demokracii, lidským právům a postavení nemuslimů a žen pokračují. Pro mnoho muslimů zůstává šaría méně politickým programem než osobním a společným ideálem věrnosti.

Mluvit o šaríi znamená hovořit o celé vizi toho, jak by měl být život pod Božím vedením uspořádán.