Krátký, prostý příběh může nést morální nebo duchovní ponaučení. Podobenství je takovým druhem vyprávění. Postavy a události jsou jednoduché; význam je určen k aplikaci na vlastní život posluchače. Ježíšova podobenství v Novém zákoně jsou nejznámějšími příklady v západní kultuře, ale tato forma existuje v mnoha náboženských a filozofických tradicích.

Podobenství se liší od bajek tím, že obvykle zobrazují lidské postavy spíše než mluvící zvířata, a od alegorií tím, že se obvykle zaměřují na jeden hlavní bod spíše než na podrobný systém souvislostí. Síla podobenství spočívá v jeho konkrétnosti: každodenní situace se stává prostředkem k vhledu. Posluchači jsou vyzýváni, aby se v příběhu rozpoznali a vyvodili z něj důsledek.

Protože je ponaučení v něm spíše zakořeněno než přímo vyjádřeno, mohou podobenství vyvolat spíše reflexi než pouhý souhlas. Také se dobře šíří časem a kulturou, pokud ústřední situace zůstává rozpoznatelná. Spisovatelé a učitelé si neustále vymýšlejí nová podobenství, když chtějí sdělit etické nebo duchovní učení prostřednictvím vyprávění, nikoli abstraktní argumentací.