Duševní procesy, které probíhají mimo vědomé vědomí, ale ovlivňují pocity, rozhodnutí a jednání, tvoří nevědomí. Tento koncept má jak psychoanalytický, tak kognitivně-vědecký význam.

V psychoanalytické teorii nevědomí obsahuje potlačená přání, konflikty a vzpomínky, které formují symptomy a sny. V kognitivní psychologii zahrnuje nevědomí automatické procesy, implicitní paměť a obrovské množství percepční a motorické aktivity, která nikdy nedosáhne vědomí. Obě tradice se shodují, že vědomí není celým duševním životem.

Experimentální metody – subliminální prezentace, priming, interference duálního úkolu – demonstrují nevědomé vlivy za kontrolovaných podmínek. Klinické metody se pokoušejí přinést dynamicky nevědomý materiál do vědomí. Moderní pohled nepovažuje nevědomí za jedinou sféru, ale za soubor specializovaných procesů, které fungují efektivně bez pozornosti. Vědomí zůstává užším a flexibilnějším systémem, který zasahuje, když automatické rutiny nejsou dostatečné.

Většinu toho, co mysl dělá, dělá, aniž by to o sobě dala najevo.