Chování se stává více či méně pravděpodobným kvůli svým důsledkům nebo proto, že bylo spárováno s významnými událostmi. Podmiňování je tento široký proces učení. Zahrnuje klasické i operantní formy.

V klasickém podmiňování získávají podněty sílu vyvolávat reakce. V operantním podmiňování je chování posilováno posilovači nebo oslabováno trestači. Obojí působí v celém každodenním životě: vůně kávy, která zahajuje ranní rutinu, společenský úsměv, který odměňuje první slova dítěte, vyhnutá křižovatka, kde se kdysi stala nehoda.

Principy podmiňování jsou základem behaviorálních terapií, výcviku zvířat, řízení třídy a programů na změnu návyků. Ukazují, že velká část toho, co děláme, je formována spíše pravidelnostmi v prostředí než vědomým uvažováním. Pochopení těchto pravidel nám dává možnost záměrné změny.

Co se naučíme podmiňováním, se často můžeme odnaučit přeskupením stejných nahodilých okolností.