Efekt rozložení je zjištění, že distribuované studium nebo procvičování vede k lepšímu dlouhodobému uchování informací než hromadné studium stejné látky. Rozložení učebních lekcí v čase je efektivnější než biflebismus.

Ebbinghaus si této výhody všiml již před více než stoletím; následný výzkum ji potvrdil u široké škály materiálů, věkových kategorií a retenčních intervalů. Rozestupy umožňují čas na konsolidaci, snižují únavu a poskytují více odlišných kontextů, které obohacují podněty pro vyhledávání. Optimální interval závisí na tom, jak dlouho musí být informace uchovávána: delší retenční intervaly profitují z delších rozestupů.

Studenti, kteří si látku opakují v průběhu po sobě jdoucích dnů, dosahují lepších výsledků než ti, kteří v jedné lekci stráví stejný celkový čas. Tento efekt platí jak pro motorické dovednosti, tak pro verbální a konceptuální učení. Navzdory své robustnosti zůstává hromadné procvičování běžné, protože přináší rychlé krátkodobé pokroky, které jsou uspokojivé, i když rychle mizí.

Rozložené učení trvá déle než učení komprimované.