Ostrakismus je úmyslné sociální vyloučení jednotlivce nebo skupiny. Ignorování, vyloučení nebo odmítnutí ostatními aktivuje silnou a často bolestivou psychologickou reakci.

Laboratorní studie ukazují, že i krátké, minimální formy vyloučení – například vyloučení z jednoduché hry s házením míčem – vyvolávají hlášení o úzkosti, sníženém sebevědomí a sníženém pocitu sounáležitosti a kontroly. Výzkum zobrazování mozku naznačuje, že tato zkušenost aktivuje některé ze stejných nervových oblastí zapojených do fyzické bolesti. Dlouhodobé nebo opakované vyloučení je spojeno s depresí, agresí a stažením se do sebe.

Lidé jsou velmi citliví na signály začlenění a vyloučení, protože sounáležitost je klíčová pro přežití. Bolest z ostrakizace může motivovat k úsilí o opětovné navázání kontaktu, ale může také vést k obranným nebo asociálním reakcím, když se opětovné navázání kontaktu zdá nemožné. Sociální média a pracovní prostředí vytvářejí nové kontexty, v nichž se ostrakizace může projevovat nenápadně a trvale.

Být vyloučen bolí. Tato bolest je psychologickým znakem ostrakismu.