Modelování je proces pozorování a napodobování specifického chování. Je to ústřední mechanismus sociálního učení.

Experimenty Alberta Bandury prokázaly, že děti snadno napodobují agresivní jednání, které viděly u dospělých, zejména pokud je model odměněn nebo nepotrestán. Modelování se neomezuje pouze na agresi; podporuje osvojování jazyka, sociálních dovedností, pracovních návyků a morálních standardů. Pozornost věnovaná modelu, zapamatování si pozorovaného, ​​schopnost reprodukovat dané chování a motivace k jeho provedení – to vše ovlivňuje, zda k modelování dochází.

Jako zdroje mohou sloužit živé modely, symbolické modely v médiích a verbální instrukce. Lidé s větší pravděpodobností napodobují modely, které jsou jim podobné, mají vysoké postavení nebo jsou úspěšné. Modelování se záměrně používá v terapii – terapeuti demonstrují zvládací dovednosti – a ve vzdělávání, kde učitelé a vrstevníci poskytují příklady požadovaného výkonu.

Hodně z toho, co lidé umí, bylo nejdříve pozorováno a pak vyzkoušeno.