Mentální věk je míra intelektuálního vývoje, kterou původně vymyslel Alfred Binet. Představuje chronologický věk, který obvykle odpovídá dané úrovni testovacího výkonu.

Binet a jeho kolega Théodore Simon vytvořili úkoly se zvyšující se obtížností a určili průměrný věk, ve kterém děti dokázaly splnit každou sadu. Dítě, které dokázalo splnit úkoly, které běžně splňují desetileté děti, bylo považováno za dítě s mentálním věkem deseti let, bez ohledu na skutečný chronologický věk. Porovnáním mentálního věku s chronologickým věkem byl získán původní inteligenční kvocient: mentální věk dělený chronologickým věkem a vynásobený 100.

Moderní testy inteligence z velké části opustily koncept mentálního věku ve prospěch odchylek, které porovnávají jedince s vrstevníky. Základní myšlenka – že výkon v testu lze vztáhnout k vývojovým normám – však zůstává. Mentální věk se ve vzdělávacích kontextech stále někdy používá k popisu přibližné úrovně, na které dítě funguje.

Binetova škála proměnila pozorování toho, co dokážou děti různého věku, v praktický nástroj pro identifikaci těch, kteří potřebovali zvláštní pomoc.