Inteligenční kvocient neboli IQ byl původně definován jako poměr mentálního věku k chronologickému věku vynásobený 100. Dítě, které by dosahovalo výsledků na úrovni průměrného desetiletého dítěte a samo by mu bylo 8 let, by mělo IQ 125.

Moderní IQ testy již nepoužívají vzorec pro výpočet mentálního věku. Místo toho porovnávají výkon jedince s výkonem velkého, reprezentativního vzorku stejného věku. Průměr je stanoven na 100 a směrodatná odchylka je obvykle 15. Skóre je rozloženo přibližně v normální křivce. Testy jsou standardizované a normy jsou pravidelně aktualizovány, aby zohledňovaly změny v populaci.

Skóre IQ predikuje akademické výsledky a v menší míře i profesní úspěch. Méně prediktivní jsou pro kreativitu, praktické dovednosti nebo emoční adaptaci. Skóre se může měnit s vývojem, vzděláváním a intervencí, zejména v dětství. Kontroverze se týká interpretace rozdílů mezi skupinami a potenciálu kulturního zkreslení v obsahu a administraci testů.

Skóre IQ je souhrnem výkonu v určité sadě úkolů v porovnání s normou. Je to užitečný prediktor, nikoli úplné měřítko hodnoty nebo potenciálu dané osoby.