Generalizační syndrom je podle Hanse Selyeho popis stereotypní reakce těla na dlouhodobý stres. Probíhá ve třech fázích: poplach, odpor a vyčerpání.

Ve fázi poplachu se tělo mobilizuje – aktivuje se sympatický nerv, uvolňuje se adrenalin a kortizol, připravuje se na boj nebo útěk. Pokud stresor přetrvává, začíná fáze rezistence: fyziologické mechanismy zvládání zůstávají zvýšené a organismus se snaží adaptovat, ale zároveň funguje s vyššími náklady. Pokud stresor přetrvává déle nebo jsou zdroje vyčerpány, nastává fáze vyčerpání. Imunitní funkce klesá a onemocnění související se stresem se stává pravděpodobnějším.

Selyeho model byl založen na studiích na zvířatech, které sledovaly různé stresory – nachlazení, zranění, infekce – které vyvolávaly podobné tělesné změny. Zavedl myšlenku, že stres je nespecifická reakce a že chronická aktivace s sebou nese kumulativní náklady. Moderní výzkum stresu klade větší pozornost na psychologické hodnocení, individuální rozdíly a specifické účinky různých stresorů, přesto třífázový nástin zůstává užitečným organizačním rámcem.

Tělo se dokáže vyrovnat s výzvou. Když výzva nikdy nekončí, začnou selhávat samotné adaptivní systémy.