Vytrvalost ve víře je tendence lpět na původní koncepci i poté, co byly vyvráceny důkazy, na kterých byla založena. Jakmile se víra zakoření, brání se vykořenění.

Klasické experimenty ukázaly, že lidé, kteří si o jiné osobě vytvořili dojem na základě zpětné vazby, která jim byla později shledána nepravdivou, nadále hodnotili danou osobu v souladu s původní zpětnou vazbou. Stejný vzorec se objevuje u sociálních teorií, politických postojů a sebehodnocení. Vysvětlení, proč by určité přesvědčení mohlo být pravdivé, ho zřejmě posiluje; akt generování podpůrných důvodů vytváří mentální strukturu, která přežije odstranění původních dat.

Tento jev není prostá tvrdohlavost. Odráží způsob, jakým fungují paměť a uvažování. Lidé si vybavují informace, které jsou v souladu s jejich přesvědčením, snadněji než informace nekonzistentní a nejednoznačné důkazy interpretují způsobem, který jejich přesvědčení potvrzuje. Ztráta zaujatosti je možná, ale vyžaduje úsilí: aktivní zvažování opaku nebo vysvětlování, jak by opačné přesvědčení mohlo být pravdivé, může snížit vytrvalost.

Víra se snáze vytváří než se jí zbavuje. Tato asymetrie utváří jak běžné mínění, tak vědecký pokrok.