Stát, který se na svém území nepodřizuje žádné vyšší pozemské autoritě, má suverenitu. Vnitřní suverenita znamená nadřazenost nad domácími záležitostmi; vnější suverenita znamená nezávislost na vnější kontrole.

Suverenita se stala ústředním konceptem moderního státního systému. Je základem právní rovnosti států, principu nevměšování a pravomoci činit konečná rozhodnutí o právu a politice. V praxi je suverenita vždy definována smlouvami, vzájemnou ekonomickou závislostí a mocenskými asymetriemi.

Globalizace, normy v oblasti lidských práv a mezinárodní organizace zintenzivnily debaty o tom, zda se suverenita eroduje, nebo zda je pouze uplatňována prostřednictvím nových forem spolupráce. Secesionistická hnutí požadují suverenitu pro obyvatelstvo na nižších úrovních, zatímco zavedené státy se těmto nárokům brání. Slovní zásoba suverenity zůstává nepostradatelná pro popis jak práv, která státy prosazují, tak i omezení, s nimiž se setkávají.

• Nejvyšší autorita na území
• Vnitřní kontrola a vnější nezávislost
• Základ moderního státního systému
• V praxi kvalifikovaný vzájemnou závislostí