Vyhrazené pravomoci jsou pravomoci, které si státy ponechávají podle desátého dodatku. Dodatek říká: Pravomoci, které Ústava nesvěřuje Spojeným státům ani jim je nezakazuje, jsou vyhrazeny příslušným státům, respektive lidu. Vyhrazené pravomoci představují podíl pravomocí států. Jsou implicitní. Pokud Ústava nesvěřuje pravomoc federální vládě, státy si ji ponechávají.

Vyhrazené pravomoci jsou široké. Zahrnují policejní pravomoci, vzdělávání, zdravotnictví, bezpečnost a sociální zabezpečení. Státy regulují manželství, rozvod, majetek a smlouvy. Provozují školy a věznice. Udělují licence lékařům, právníkům a řidičům. Federální vláda nemá žádnou obecnou policejní pravomoc. Může regulovat pouze oblasti, které jí ústava svěřuje. To je ten rozdíl. Federální vláda je omezená. Státy jsou obecné.

Příklady vyhrazených pravomocí

• Vzdělávání: státy provozují veřejné školy.
• Zdraví: státy regulují nemocnice a pojištění.
• Bezpečnost: státy stanovují požární a stavební předpisy.
• Sociální péče: státy spravují mnoho programů.
• Manželství a rozvod: státy stanoví rodinné právo.

Vyhrazené pravomoci nejsou absolutní. Federální vláda může předcházet státním zákonům v oblastech federální pravomoci. Může vázat podmínky na federální financování. Může použít Obchodní klauzuli k regulaci činností, které ovlivňují mezistátní obchod. Hranice mezi vyhrazenou a federální pravomocí je sporná. Nejvyšší soud rozhoduje, kde se nachází. Případy jako Spojené státy v. Lopez a NFIB v. Sebelius mají federální pravomoc omezenou. Jiné ji rozšířily. Desátý dodatek je připomínkou toho, že státy nejsou jen administrativní jednotky. Jsou to suverénní vlády. Mají své vlastní ústavy, zákonodárné sbory a soudy. Jsou laboratořemi demokracie. Jsou blíže lidem. Vyhrazené pravomoci tuto roli chrání. Jsou kontrolou federální moci. Jsou zárukou místní kontroly.