V čele monarchie stojí jeden dědičný vládce. Moc panovníka může být absolutní, nebo, dnes mnohem častěji, ústavní a převážně ceremoniální.

Absolutní monarchie soustřeďují výkonnou, zákonodárnou a často i soudní moc v rukou panovníka. Konstituční monarchie si ponechávají krále nebo královnu jako hlavu státu, zatímco efektivní vládu svěřují do rukou volených ministrů odpovědných parlamentu. Pravidla nástupnictví, obvykle prvorozenství nebo moderní varianta, zajišťují kontinuitu.

Monarchie v některých společnostech představuje sjednocující symbol nad stranickou politikou. Kritici ji považují za anachronickou a neslučitelnou s plnou demokratickou rovností. Tam, kde přežívá, spočívá její legitimita na tradici, veřejné náklonnosti a pečlivém vyhýbání se stranickým sporům. Několik dlouholetých demokracií nadále funguje jako konstituční monarchie bez zjevných rozporů.

• Vláda dědičné jediné hlavy státu
• Může být absolutní nebo ústavní
• Nástupnictví se řídí zavedenými pravidly
• V moderních demokraciích dominuje ceremoniální role