Obecné blaho je společné blaho nebo blaho lidu jako celku. Tato fráze se v Ústavě USA objevuje dvakrát. Je v preambuli: podporovat obecné blaho. Je v článku I, oddíle 8: Kongres má pravomoc ukládat a vybírat daně k zajištění obecného blaha. Tato fráze je široká. Je také sporná. Co se považuje za obecné blaho? Kdo o tom rozhoduje?

James Madison argumentoval, že klauzule o obecném blahobytu nebyla samostatným udělením pravomoci. Byla omezením daňové pravomoci. Kongres mohl zdaňovat pouze pro účely obecného blahobytu, nikoli pro místní nebo frakční prospěch. Alexander Hamilton s tím nesouhlasil. Tvrdil, že klauzule dává Kongresu širokou pravomoc utrácet pro národní účely. Debata pokračuje. Nejvyšší soud se obecně postavil na Hamiltonovu stranu. Výdajová pravomoc je široká. Kongres může utrácet za téměř jakýkoli účel, který považuje za podporu obecného blahobytu.

Obecná prosperita v praxi

• Sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.
• Mezistátní dálnice a infrastruktura.
• Financování vzdělávání a výzkumu.
• Programy veřejného zdraví a bezpečnosti.
• Národní obrana a bezpečnost vlasti.

Klauzule o obecném blahobytu je základem moderního administrativního státu. Ospravedlňuje federální výdaje na zdravotnictví, vzdělávání a sociální zabezpečení. Kritici tvrdí, že je příliš natahována. Říkají, že umožňuje Kongresu dělat cokoli. Obhájci tvrdí, že je pro moderní národ nezbytná. Tato fráze je vágní. V tom spočívá její síla i slabina. Umožňuje flexibilitu. Umožňuje také zneužívání. Obecný blahobyt je ušlechtilý cíl. Je to také bianko šek. Debata o jejím významu je debatou o velikosti a rozsahu vlády. Je to debata, která trvá již více než dvě století. Neukazuje žádné známky konce.