Suverénní státy se někdy spojují ve volné unii, která si zachovává jejich nezávislost a zároveň vytváří omezené společné instituce. Takové uspořádání je konfederace. Ústřední autorita existuje pouze na základě delegace a obvykle může být odvolána.

Mezi historické příklady patří období Článků konfederace v raných Spojených státech a Švýcarská konfederace, než se vyvinula ve federaci. Členské státy si ponechávají právo anulovat ústřední rozhodnutí nebo z ní vystoupit. Rozhodování v centru často vyžaduje jednomyslnost nebo nadpoloviční většinu, což může vést k patové situaci.

Konfederace se obvykle vytvářejí za účelem vzájemné obrany nebo ekonomické koordinace a rozpouštějí se nebo se sjednocují do federací, když se volná struktura ukáže jako nedostatečná. Evropská unie vykazuje některé konfederační rysy vedle integrovanějších. Klíčovým rozdílem od federace je zbytková suverenita členů a slabost přímé ústřední autority nad jednotlivci.

Ústřední orgány konfederace působí na státy více než na občany.