Státy někdy formalizují svou spolupráci prostřednictvím smluv, které je zavazují k vzájemné podpoře. Aliance je taková dohoda, obvykle zaměřená na bezpečnost, ale někdy se rozšiřuje i na ekonomickou nebo politickou koordinaci.

Aliance mohou být bilaterální nebo multilaterální. Mohou zavazovat členy ke konzultacím, sdílení zpravodajských informací nebo k tomu, aby útok na jednoho považovali za útok na všechny. NATO zůstává nejvýznamnějším současným příkladem aliance kolektivní obrany. Historické aliance po staletí formovaly výsledky válek a rovnováhu sil.

Členství s sebou nese výhody i náklady. Spojenci získávají odstrašující sílu a společné zdroje; zároveň akceptují omezení jednostranných akcí a riziko zatažení do konfliktů, které sami nezavinili. Aliance se vyvíjejí, rozšiřují nebo rozpouštějí s tím, jak se mění zájmy a hrozby. Diplomaté vynakládají značné úsilí na zvládání očekávání a zátěže, které alianční závazky vytvářejí.

• Formální dohoda o vzájemné podpoře
• Často se zaměřuje na bezpečnostní záruky
• Může být bilaterální nebo multilaterální
• Formuje strategické chování členských států