Některá atomová jádra jsou nestabilní. Rozpadají se v průběhu času a vyzařují částice nebo energii. Tento proces se nazývá radioaktivita. Objevil ji Henri Becquerel v roce 1896 a studovali ji Marie a Pierre Curieovi. Radioaktivita se vyskytuje ve třech hlavních typech: alfa rozpad, beta rozpad a gama rozpad. Alfa rozpad emituje jádro hélia. Beta rozpad emituje elektron nebo pozitron. Gama rozpad emituje foton s vysokou energií. Každý typ má jinou pronikavou sílu. Alfa částice lze zastavit listem papíru. Beta částice lze zastavit několika milimetry hliníku. Gama záření vyžaduje silné olovo nebo beton.

Radioaktivita se měří v becquerelech, což jsou jednotky rozpadu za sekundu. Poločas rozpadu radioaktivního izotopu je doba, za kterou se rozpadne polovina atomů. Poločasy rozpadu se pohybují od zlomků sekundy do miliard let. Uran-238 má poločas rozpadu 4,5 miliardy let. Uhlík-14 má poločas rozpadu 5 730 let. Díky tomu je užitečný pro datování archeologických artefaktů. Radioaktivita má mnoho využití. Pohání jaderné reaktory. Používá se v lékařském zobrazování a léčbě rakoviny. Používá se v detektorech kouře a při sterilizaci lékařského vybavení. Představuje však také rizika. Radiace může poškozovat buňky a způsobovat rakovinu. Radioaktivní odpad zůstává nebezpečný po tisíce let. Nakládání s tímto odpadem je jednou z výzev jaderné energie.

Fakta o radioaktivitě

• Definice. Emise částic nebo energie z nestabilních jader.
• Typy. Alfa, beta, gama.
• Poločas rozpadu. Čas, za který se rozpadne polovina atomů.
• Jednotka. Becquerel (Bq).
• Uses. Moc, léky, randění, detektory kouře.

Radioaktivita není totéž co záření. Radioaktivita je proces. Záření je vyzařovaná energie.