Filosofie vědy studuje základy, metody a důsledky vědy. Ptá se, co věda je, jak funguje a co nám může říci o světě. Není to totéž co věda samotná. Vědu dělají vědci. Filozofové vědy se ptají, co věda předpokládá a čeho dosahuje. Tato oblast se jako samostatná disciplína objevila ve 20. století, kdy se logičtí pozitivisté z Vídeňského kruhu pokusili založit vědu na empirickém ověřování. Tento program se zhroutil, ale nastolil program pro desetiletí debat.

Mezi klíčové otázky patří: Co je to vědecké vysvětlení? Co dělá teorii dobrou? Jak se teorie mění? Existuje vědecká metoda? Jak se pozorování a teorie vztahují? Karl Popper tvrdil, že falzifikovatelnost je znakem vědy. Thomas Kuhn tvrdil, že věda postupuje prostřednictvím paradigmat a revolucí. Imre Lakatos navrhoval výzkumné programy. Paul Feyerabend tvrdil, že neexistuje jediná metoda. Tento obor se také zabývá specifickými vědami: fyzikou, biologií, neurovědou, ekonomií. Ptá se na povahu kauzality, zákonů, modelů a důkazů. Filozofie vědy je důležitá, protože věda je jedním z nejmocnějších způsobů poznání a pochopení toho, jak funguje, nám pomáhá ji dobře využívat.

Klíčová témata

• Vymezení. Co odlišuje vědu od nevědy?
• Vysvětlení. Co dělá vysvětlení vědeckým?
• Změna teorie. Jak se vyvíjejí vědecké teorie?
• Realismus. Popisují vědecké teorie realitu?
• Metoda. Existuje nějaká vědecká metoda?

Filosofie vědy není totéž co dějiny vědy, ačkoli tyto dvě oblasti spolu úzce souvisejí. Historie popisuje, co se stalo. Filosofie se ptá, co to znamená.