Ad hominem je klam, který útočí na osobu spíše než na argument. Nezabýváte se tvrzením. Útočíte na tvrzení. Říkáte, že je hloupý, zaujatý nebo pokrytecký. Tento útok je irelevantní k pravdivosti argumentu. I lhář může říkat pravdu. I hlupák může mít pravdu.

Tento termín pochází z latiny a znamená „k osobě“. Tento klam se vyskytuje v několika podobách. Urážlivé ad hominem uráží danou osobu. Okolnostní ad hominem poukazuje na okolnosti dané osoby. Tu quoque ad hominem obviňuje danou osobu z pokrytectví. Všechny tři podoby se vyhýbají argumentaci. Mění téma a dávají přednost dané osobě.

Příklady ad hominem

• Jsi moc mladý na to, abys rozuměl ekonomii.
• Tuto politiku podporujete jen proto, že z ní máte prospěch.
• Kritizuješ kouření, ale dřív jsi kouřil/a.
• Je to odsouzený zločinec, takže jeho svědectví je bezcenné.
• Je to žena, takže v tomto ohledu nemůže být objektivní.

Ad hominem je svůdné. Je snazší zaútočit na člověka než argumentovat. Apeluje na emoce. Sjednocuje dav. Vyhýbá se namáhavému uvažování. Ale je to klam. Charakter argumentujícího je oddělený od argumentu. Špatný člověk může mít dobrý argument. Dobrý člověk může mít špatný. Argument obstojí nebo padne sám o sobě. To je princip. V praxi na charakteru v soudních síních a volbách záleží. Důvěryhodnost je důležitá. Důvěryhodnost ale není totéž co pravda. Útok ad hominem se snaží nahradit pravdu charakterem. Selhává. Argument zůstává. Musí být zodpovězen.