Závislost je stav charakterizovaný nutkavým užíváním látky nebo chování navzdory škodlivým důsledkům. Osoba nadále vyhledává drogu nebo aktivitu, i když to poškozuje zdraví, vztahy, práci a sebeúctu.

Neurobiologicky návykové drogy narušují mozkové okruhy odměny, zejména dopaminové dráhy, které normálně posilují chování související s přežitím. Opakovaná expozice vyvolává toleranci – pro stejný účinek je potřeba více látky – a závislost, takže se po ukončení užívání objevují abstinenční příznaky. Touha může přetrvávat dlouho poté, co tělo drogu vyloučí, a to v důsledku podmíněných podnětů a trvalých změn v mozkových obvodech. Behaviorální závislosti, jako je hazardní hraní, aktivují překrývající se systémy.

Ne každý, kdo užívá nějakou látku, se stane závislým. Genetická zranitelnost, časný stres, duševní poruchy a sociální prostředí – to vše ovlivňuje riziko. Léčebné přístupy zahrnují léky k usnadnění abstinenčních příznaků nebo blokování účinků drog, kognitivně-behaviorální terapii ke změně návyků a strategií zvládání a skupiny vzájemné pomoci, které poskytují strukturu a odpovědnost. Recidiva je běžná a je lepší ji vnímat jako součást chronického průběhu než jako morální selhání.

Závislost zužuje život, dokud se látka nebo chování nestane organizujícím principem. Zotavení je pomalé opětovné rozšiřování tohoto života.