Pobřežní ekosystémy, jako jsou mangrovy, louky s mořskou trávou a slaniska, ukládají organický uhlík do půdy rychlostí, která často převyšuje rychlost suchozemských lesů. Tento uložený uhlík je známý jako modrý uhlík. Protože sedimenty zůstávají podmáčené a mají nízký obsah kyslíku, rozklad je pomalý a uhlík může zůstat uzamčen po staletí.

Ochrana a obnova těchto stanovišť proto nabízí dvojí výhodu: ochranu biodiverzity a zmírňování změny klimatu. Když jsou ekosystémy degradovány, může být uložený uhlík uvolňován zpět do atmosféry jako oxid uhličitý. Přesné započítávání zásob modrého uhlíku se stává součástí národních klimatických strategií a projektů trhu s uhlíkem.

Výzkum se zaměřuje na měření míry pohřbívání, pochopení osudu uhlíku po jeho opuštění pobřežní zóny a kvantifikaci dalších přínosů ochrany pobřeží a podpory rybolovu. Iniciativy zaměřené na modrý uhlík jsou nejúčinnější, pokud se zároveň zabývají místními sociálními a ekonomickými faktory, které vedou k úbytku stanovišť.

Zdravá louka s mořskou trávou může rok co rok akumulovat uhlík ve svých sedimentech s malou viditelnou změnou na povrchu.