Rytmus je vzorec zvuků a tich v čase. Zahrnuje takt, metrum, specifické trvání not a pomlček a způsob, jakým tyto prvky interagují a vytvářejí pohyb vpřed neboli stagnaci.

Silná rytmická identita může dílo okamžitě rozpoznat i bez melodie. Synkopa, polyrytmus a střídání metru dodávají skladbě komplexnost a vzrušení. Různé hudební kultury organizují rytmus odlišnými způsoby, od běžných metru většiny západní hudby až po složité cyklické vzorce indické klasické hudby nebo západoafrického bubnování.

Interpreti si osvojují rytmus počítáním, pohybem a poslechem. Pevný rytmický základ umožňuje výrazovou svobodu; bez něj ani přesné tóny nefungují soudržně. Rytmus je často prvním prvkem, který posluchače vtáhne do hudby, a posledním, který přestanou cítit.

Tleskání nebo ťukání do rytmu je jedním z nejjednodušších a nejuniverzálnějších hudebních aktů.