V některých jazycích není výška tónu jen melodická, ale i lexikální. Tón je použití tónových vzorců k rozlišení významů slov nebo gramatických kategorií, jako je tomu v mnoha jazycích Afriky, východní Asie a Ameriky.

Úrovňové tóny a konturové tóny se kombinují do jazykově specifických inventářů. Pravidla tónových sandhi mění tóny v pořadí. Ortografie mohou tón označovat diakritikou, číslicemi nebo vůbec ne, což vytváří problémy pro gramotnost a dokumentaci.

Netonální jazyky používají výšku tónu hlavně pro intonaci; tonální jazyky ji používají jak pro lexikální kontrast, tak pro intonaci. Terénní pracovníci testují minimální páry, které se liší pouze tónem. Špatné slyšení tónu může vést k zcela odlišným slovům.

• Výška tónu používaná k rozlišení významu
• Zahrnuje typy tónů úrovně a kontury
• S výhradou sandhi a ortografických rozhodnutí
• Lexikální v tonálních jazycích, na rozdíl od čisté intonace