Když poslední mluvčí zemřou, aniž by jazyk předali, jazyk umírá. Jazyková smrt je úplný konec používání jazyka jako komunitního lidového mluvčího, což má za následek jeho zánik jako živého systému.

Smrt obvykle následuje po ohrožení a posunu, protože se oblasti užívání zmenšují a děti přestávají jazyk osvojovat. Mezi příčiny patří nucená asimilace, demografický kolaps a ekonomický tlak na přijetí dominantního jazyka. Lidé, kteří ho znají jen částečně, si mohou po ukončení plynulého užívání uchovat částečné znalosti.

Dokumentace může uchovávat záznamy a hnutí za obrození někdy probouzejí spící jazyky, ale ztráta plynulého mezigeneračního užívání je zásadní. Každé úmrtí snižuje rozmanitost lidských expresivních systémů a znalostí, které kódují.

• Vyhynutí jazyka jako živého komunitního kódu
• Předcházela změna a ztráta dítěte, akvizice
• Poháněno sociálními, politickými a demografickými silami
• Může zanechat pouze archivní záznamy