Syntax je soubor pravidel, která určují, jak se slova spojují do frází a vět. Tato pravidla určují, že věta „Kočka honila myš“ je správně formulovaná, zatímco „Honila kočku myš“ nikoli. Syntax se liší od významu; věta může být gramaticky i nesmyslná, jako v Chomského slavném příkladu „Bezbarvé zelené myšlenky zuřivě spí“.

Jazyky se dramaticky liší svými syntaktickými systémy. Některé se silně spoléhají na slovosled; jiné používají bohaté systémy značení velkých a malých písmen. Přesto se zdá, že všechny lidské jazyky sdílejí určité abstraktní strukturální prvky, což je fakt, který podnítil teorie o vrozené univerzální gramatice.

Děti si osvojují syntaxi svého rodného jazyka s malým množstvím explicitních instrukcí a základní vzorce obvykle zvládají ve věku čtyř nebo pěti let. Syntaktické znalosti jsou do značné míry nevědomé; mluvčí mohou posoudit, zda jsou věty gramaticky správné, či nikoli, aniž by byli schopni uvést pravidla, která používají.

• Pravidla pro spojování slov do vět
• Nezávisle na sémantickém obsahu
• Liší se v různých jazycích, ale vykazuje univerzální vlastnosti
• Získané brzy a z velké části implicitně

Poruchy, které selektivně narušují syntaktické zpracování, poskytují další důkaz, že gramatika tvoří samostatnou složku jazykového systému.