Když poslední mluvčí zemřou, aniž by předali jazyk, jazyk umírá. Jazyková smrt je úplné ukončení používání jazyka jako komunitního lidového mluvení, což má za následek jeho zánik jako živého systému.

Smrt často následuje po období ohrožení a posunu, během kterého se oblasti užívání zmenšují a děti přestávají jazyk osvojovat. Mezi příčiny patří nucená asimilace, demografický kolaps a ekonomické pobídky k přijetí dominantního jazyka. Lidé, kteří mluví jen částečně a mají dobrou paměť, si mohou po ukončení plynulého užívání uchovat částečné znalosti.

Dokumentace může uchovávat záznamy a hnutí obrození občas probouzejí spící jazyky, ale ztráta plynulého mezigeneračního užívání je hluboká. Každé úmrtí snižuje rozmanitost lidských expresivních systémů a znalostí, které kódují.

• Vyhynutí jazyka jako živého komunitního kódu
• Obvykle předchází posun a ztráta dítěte, které získává
• Poháněno sociálními, politickými a demografickými silami
• Může po sobě zanechat pouze archivní záznamy