Jazyk nikdy není jednotný. Dialekt je varianta jazyka, která je charakteristická pro určitý region nebo sociální skupinu. Zahrnuje specifickou slovní zásobu, výslovnost a někdy i gramatické vzorce. Mluvčí různých dialektů stejného jazyka si obvykle rozumí, i když rozdíly mohou být okamžitě patrné.

Dialekty se vyvíjejí geografickou izolací, sociálním oddělením a historickými vzorci osídlení. Nejsou to podřadné verze standardního jazyka; jsou to systematické varianty s vlastními pravidly. Pojem „standardního“ dialektu je spíše sociálním a politickým konstruktem než jazykovým. V literatuře může dialekt, pokud je s ním zacházeno opatrně a přesně, vyjadřovat autenticitu, společenské postavení nebo regionální identitu.

Postoje k dialektům často odrážejí širší společenské hierarchie. Některé varianty jsou prestižní, jiné jsou stigmatizovány. Lingvisté dokumentují dialekty, aby zachovali jazykovou rozmanitost a pochopili, jak se jazyk mění. Pro běžné mluvčí je dialekt jednoduše formou jazyka, se kterým vyrostli – přirozeným nástrojem pro myšlení a sociální spojení v rámci jejich komunity.