V roce 1215 angličtí baroni donutili krále Jana, aby přijal písemné omezení své moci. Magna Charta neboli Velká listina se zabývala feudálními stížnostmi, chránila určitá práva svobodných mužů a stanovila, že král je podřízen zákonu.

Většina jeho původních ustanovení se zabývala specifickými otázkami třináctého století a později byla revidována nebo zrušena. Několik principů – zejména těch, které se týkaly řádného procesu a souhlasu se zdaněním – bylo opakovaně uplatňováno v pozdějších ústavních bojích v Anglii a jejích koloniích.

Symbolický význam charty v průběhu staletí rostl. Odpůrci královského absolutismu v sedmnáctém století a američtí revolucionáři v osmnáctém století ji uváděli jako důkaz starověké ústavy omezující vládce. Původní dodatky k ústavě přežívají a jsou považovány za základní dokumenty právní tradice, přestože se jejich středověký kontext výrazně liší od moderního konstitucionalismu.

• Charta z roku 1215 omezující anglickou královskou moc
• Řešil baronské a právní stížnosti
• Později interpretováno jako ústavní mezník
• Dochované kopie jsou ikonickými právními artefakty