Politická společenství se někdy osvobodí od vnější vlády. Nezávislost je stav státu nebo národa, který nepodléhá svrchovanosti jiné mocnosti. Obvykle je formalizována deklarací, smlouvou nebo mezinárodním uznáním.

Hnutí za nezávislost čerpala z různých ideologií – liberální, nacionalistické, socialistické – a využívala vyjednávání, nenásilný nátlak a ozbrojený boj. Dvacáté století bylo svědkem vlny nezávislostí, jak se evropské říše rozpadaly. Nové státy poté čelily úkolům budování institucí a definování občanství.

Právní nezávislost automaticky nevede k ekonomické autonomii ani k vnitřní soudržnosti. Historici zkoumají jak okamžik předání moci, tak i delší procesy, které mu předcházely a následovaly. Oslavy nezávislosti se často stávají ústředními rituály národní identity.

• Svoboda od vnější politické kontroly
• Formalizováno prohlášením nebo uznáním
• Dosaženo pomocí různých strategií
• Následovaly výzvy budování státu