Před středověkem leží rozsáhlé období lidských zkušeností. Starověké dějiny zkoumají společnosti od vynálezu písma zhruba před pěti tisíci lety až do konvenčního konce starověku kolem pátého století n. l. Zahrnují mimo jiné Blízký východ, Egypt, Řecko, Řím, Persii, Indii a Čínu.

Mezi zdroje patří nápisy, kroniky, mince a archeologické pozůstatky. Vědci rekonstruují politické systémy, ekonomiky, náboženství a kulturní výměny napříč velkými vzdálenostmi. Hlavní témata tvoří vzestup a pád říší, vývoj práva a filozofie a šíření technologií.

Periodizace se liší podle regionu; to, co se ve Středomoří považuje za „starověké“, se liší od časových linií ve východní Asii. Debaty o spolehlivosti pozdějších literárních pramenů a interpretaci hmotných důkazů pokračují. Starověká historie poskytuje hluboké pozadí, na jehož základě se pozdější epochy definovaly.

• Studium vzdálené minulosti před středověkem
• Spoléhá na texty a archeologii
• Zahrnuje několik raných civilizací
• Rámuje počátky mnoha institucí