Okyselení oceánů je pokles pH oceánu způsobený absorpcí oxidu uhličitého. Když se CO2 rozpouští v mořské vodě, vytváří kyselinu uhličitou. Tato kyselina uvolňuje vodíkové ionty a snižuje pH. Od průmyslové revoluce se pH oceánů snížilo asi o 0,1 jednotky. To zní málo. Představuje zhruba 30% nárůst kyselosti.

Chemické složení ovlivňuje mořský život. Korály, ústřice, škeble a mořští ježci si budují schránky a kostry z uhličitanu vápenatého. Kyselejší voda to ztěžuje. Schránky se rozpouštějí rychleji, než se tvoří. Některé druhy přestávají růst. Jiné umírají. Důsledky se šíří potravními řetězci a ohrožují rybolov a pobřežní ekonomiky.

Oceán absorboval asi čtvrtinu lidských emisí CO2. To sice zpomalilo oteplování, ale za svou cenu. Okyselování probíhá rychleji než kdykoli před miliony let. Snížení emisí je jediným skutečným řešením. Lokální opatření, jako je obnova mořské trávy, mohou pomoci v malých oblastech, ale nemohou zastavit chemii v globálním měřítku.

Klíčové efekty

• Rozpuštění skořápky a kostry
• Bělení a smrt korálů
• Narušení potravních řetězců
• Úpadek rybolovu
• Snížená absorpce uhlíku v oceánech