Děj je sled událostí v příběhu, uspořádaných tak, aby vytvářely vztahy příčiny a následku a vzbudily zájem. Je to architektura toho, co se děje.

Konvenční zápletka se pohybuje od expozice přes vzestupnou dějovou linii k vyvrcholení, poté k sestupné dějové linii a rozuzlení. Konflikty řídí pohyb; rozhodnutí a objevy mění směr. Ne každý příběh má stejný tvar – některé jsou epizodické, jiné kruhové, některé záměrně antiklimaktické – přesto čtenáři stále hledají vzorec a důsledek. Zápletka se liší od příběhu v ruském formalistickém smyslu: příběh je chronologický sled událostí, zápletka je konkrétní pořadí a důraz, který je jim kladen.

Silné zápletky vyvažují překvapení s nevyhnutelností. Slabé zápletky působí buď náhodně, nebo mechanicky předvídatelně. Spisovatelé budují děj prostřednictvím souhry touhy postav, překážek a změn. Nejlepší zápletky působí, jako by z postav vyrůstaly, spíše než aby jim byly vnuceny.

Navrhovaný řetězec událostí, který nese příběh od začátku do konce, je jeho zápletkou.