Bildungsroman je román, který sleduje morální, psychologický a sociální vývoj mladého protagonisty od dětství nebo dospívání až do dospělosti. Německý termín znamená „formační román“.

Klasický vzorec sleduje hrdinovo vzdělávání skrze zkušenosti – často cestu pryč z domova, setkání s mentory a pokušiteli, chyby a nakonec integraci do společnosti nebo její úmyslné odmítnutí. Goethovo Učení Wilhelma Meistera tento typ etablovalo; Dickensovo Velká očekávání, Joyceův Portrét umělce v mládí a mnoho pozdějších románů o dospívání jej adaptují. Důraz zůstává kladen na vnitřní vývoj stejně jako na vnější události.

Ne každý příběh o dospívání je vzdělávacím románem. Tento žánr implikuje smysluplný oblouk sebeobjevování a konečnou pozici – jakkoli provizorní – z níž lze porozumět dřívějšímu životu. Současné verze mohou zpochybňovat samotnou možnost souvislého sebeutváření, přesto stále fungují s očekáváním, že mládí je obdobím rozhodujícího formování.

Pokud je ústředním tématem románu to, jak se z mladého člověka stane dospělý člověk, patří to k tradici vzdělávacího románu.