Balada je narativní báseň nebo píseň, která vypráví příběh v krátkých slokách, často s jednoduchým rýmovým schématem a refrénem. Tradiční balady se před tiskem předávaly ústně.

Lidové balady se obvykle zabývají láskou, zradou, násilím nebo nadpřirozenem a rychle přecházejí od události k události s minimem psychologické analýzy. Jazyk je prostý, dialogy řídké a důraz se soustředí na děj a výsledek. Literární balady, napsané známými básníky, napodobují formu, ale často jim přidávají větší složitost jazyka nebo tématu. Coleridgeova „Pásmo starého námořníka“ a Keatsova „Krásná dáma bez milosrdenství“ jsou slavnými příklady literárního typu.

Baladická sloka obvykle střídá verše jambického tetrametru a trimetru s rýmovým schématem abcb. Refrény a postupné opakování pomáhají příběhu utkvět v paměti – což je zásadní prvek pro ústní předávání. Moderní skladatelé i nadále čerpají z baladické tradice, kdykoli potřebují kompaktní narativní prostředek.

Příběh stlačený do písňových slok a nesený rytmem a refrénem je balada.