Učení je relativně trvalá změna v chování nebo znalostech, která je výsledkem zkušenosti. Změna nemusí být vědomá. Krysa stisknoucí páku pro jídlo, dítě vyhýbající se horkému sporáku po jednom popálení a student zvládající kvadratické rovnice, to vše se počítaje jako učení.

Psychologové rozlišují několik forem. Klasické podmiňování propojuje podněty. Operantní podmiňování propojuje činy s důsledky. Observační učení probíhá pozorováním druhých. Kognitivní přístupy kladou důraz na mentální reprezentace, vhled a organizaci znalostí. Každá tradice nabízí své vlastní experimentální metody a teoretickou terminologii.

Ne každá změna se kvalifikuje. Zrání, únava a senzorická adaptace mohou dočasně změnit chování, aniž by se to považovalo za učení. Klíčovými kritérii jsou zkušenost jako příčina a relativní trvalost jako výsledek.

• Změna způsobená zkušenostmi spíše než zráním
• Relativně trvalé
• Může být asociativní nebo kognitivní
• Pozorovatelné v chování nebo odvozené z výkonu

Definice zůstává záměrně široká, aby laboratorní paradigmata a každodenní osvojování dovedností mohly být studovány pod jednou střechou.