Vypijte sklenici vody, když máte pocit únavy, a chutná vám neuvěřitelně. Napijte se druhé a stále je dobrá. Po čtvrté máte dost. Uspokojení, které každá sklenice přináší, klesá s tím, jak konzumujete více. Toto uspokojení je užitek a jeho pokles je zákonem klesajícího mezního užitku, jednou z nejstarších myšlenek v ekonomii.

Užitek není měřitelný v žádném fyzikálním smyslu. Na banán se nemůžete podívat a odečíst jeho užitek stejně jako jeho hmotnost. Ekonomové s ním zacházejí jako s ordinálním žebříčkem: lidé mohou říci, že preferují jeden balíček zboží před jiným, ale ne o kolik. Raní utilitaristé, jako byl Jeremy Bentham, si mysleli, že užitek lze shrnout v celé společnosti a že nejlepší politika maximalizuje celkové štěstí. Moderní ekonomové jsou opatrnější. Porovnávání užitku mezi lidmi je napjaté, a proto je ekonomie blahobytu tak spornou oblastí.

Tento koncept si stále zaslouží své místo. Vysvětluje, proč je pojištění atraktivní: dolar ztracený při katastrofě bolí více než dolar získaný v dobrých časech. Je základem teorie spotřebitelské volby, kde lidé alokují příjem tak, aby maximalizovali celkový užitek v rámci rozpočtu. A objasňuje, proč voda, která je nezbytná, stojí méně než diamanty, které nejsou. Ceny určuje nedostatek a mezní užitek, nikoli pouze užitečnost.

Užitkové koncepty

• Celkový užitek: celková spokojenost se spotřebou
• Mezní užitek: uspokojení z jedné jednotky navíc
• Klesající mezní užitek: každá další jednotka uspokojuje méně
• Ordinální užitečnost: seřazení bez měření