Primární sukcese začíná na neživém terénu. Není zde žádná půda, žádná semena, žádná organická hmota. Jen holá skála, vychladlá láva nebo nově odkrytý písek. Prvními organismy, které přicházejí, jsou pionýrské druhy: lišejníky, mechy a několik odolných rostlin. Rozkládají skály, zachycují vlhkost a vytvářejí první tenkou vrstvu půdy. Během desetiletí a staletí přicházejí další druhy. Zakořeňují trávy a keře. Nastěhuje se hmyz a malá zvířata. Nakonec se uchytí stromy a vyvine se les.

Primární sukcese je pomalá. Může trvat stovky nebo tisíce let. Přesná cesta závisí na klimatu, typu substrátu a na tom, jaké druhy se nacházejí v blízkosti. Dva slavné příklady jsou sopečné svahy hory Mount St. Helens po erupci v roce 1980 a ostrovy vytvořené Surtsey u Islandu v 60. letech 20. století. Vědci oba tyto procesy pečlivě monitorují a sledují, jak život kolonizuje novou půdu. Proces není lineární. Poruchy, jako jsou požáry nebo sesuvy půdy, mohou části sekvence vynulovat.

Fáze primární sukcese

• Holý substrát: žádná půda ani život.
• Pionýrské druhy: lišejníky, mechy, odolné rostliny.
• Střední: trávy, keře, malé stromy.
• Pozdní stádium: vzrostlý les nebo klimaxové společenstvo.

Primární sukcese je jednou z nejjasnějších demonstrací toho, že ekosystémy nejsou neměnné. S dostatečným časem se budují z ničeho.