Beton je pevný v tlaku, ale slabý v tahu. To řeší betonářská výztuž neboli betonářská tyč. Je to ocelová tyč zabudovaná do betonu, která přenáší tahové síly. Beton chrání ocel před korozí a ohněm. Ocel nese napětí, které beton nenese. Společně tvoří železobeton, materiál, který se může překlenovat, konzolově držet a odolávat zemětřesení. Armatura je sval betonu.

Výztuž se dodává v několika jakostech a velikostech. Velikost je označena číslem, od #3 (3/8 palce) do #18 (2 1/4 palce). Jakost udává mez kluzu, obvykle 40, 60 nebo 75 ksi. Povrch je deformován pomocí výstupků pro uchycení betonu. Tyč se nařeže, ohne a sváže drátem. Umístí se podle konstrukčních výkresů. Krytí, vzdálenost od tyče k povrchu, je specifikována pro ochranu oceli. Délka přesahu, kde se dvě tyče překrývají, je specifikována pro přenos síly. Rozteč a umístění jsou kritické. Špatně umístěná tyč může způsobit poruchu.

Před litím betonu je nutné zkontrolovat výztuž. Inspektor kontroluje velikost, třídu, rozteč, krytí a spoje. Chybějící výztuž nebo výztuž na nesprávném místě může konstrukci oslabit. Výztuž může korodovat, pokud je vystavena vodě a soli. Proto se v mostech a parkovacích garážích používá výztuž s epoxidovým povlakem nebo nerezová ocel. V některých aplikacích nahrazuje ocel polymer vyztužený vlákny. Standardem je však stále ocelová výztuž. Je levná, pevná a dostupná. Je skrytou kostrou každé betonové konstrukce.