Voda je nepřítelem budov. Hnije dřevo, koroduje kov a způsobuje plísně. Hydroizolace zabraňuje pronikání vlhkosti do budovy. Liší se od hydroizolace, která odolává kapalné vodě pod tlakem. Hydroizolace odolává kapilárnímu působení, tedy pohybu vody porézními materiály, jako je beton a zdivo. Používá se na základové zdi, podlahy a podkroví. Je to bariéra, nikoli odtok.

Mezi hydroizolační materiály patří bitumenové nátěry, plastové desky a cementové nátěry. Hydroizolační vrstva, neboli DPC, je vrstva nepropustného materiálu zabudovaná do zdi, která zabraňuje vzlínání vlhkosti. Obvykle se umisťuje v blízkosti základny zdi, nad úroveň terénu. Hydroizolační membrána, neboli DPM, je deska pod betonovou deskou, která zabraňuje pronikání vlhkosti. Tyto bariéry musí být souvislé. Mezera nebo trhlina propouští vlhkost.

Hydroizolace nenahrazuje odvodnění. Pokud je půda kolem základů nasycená, hydrostatický tlak protlačí vodu skrz stěnu. Proto základy potřebují také drenážní dlaždice, štěrk a spádovou vrstvu směrem od budovy. Hydroizolace se stará o vlhkost, která by jinak pronikala materiálem. Je to malá součást většího systému hospodaření s vodou. Bez ní sklep zatuchne, stěny se zašpiní a konstrukce se chátrá. Je to neviditelná práce. Je nezbytná.