Ruční snímání je takové, při kterém kameraman drží kameru bez stabilizace. Kamera se pohybuje spolu s tělem kameramana, což vytváří roztřesený, bezprostřední a spontánní dojem. Je to opak snímání ze stativu nebo plynulého snímání z panenky. Práce s kamerou z ruky se používá v dokumentárních filmech, zpravodajství a hraných filmech. Může vytvářet naléhavost, realismus a chaos. Při nadměrném používání může být také nevolná.

Práce s ruční kamerou se stala prominentní v 60. letech 20. století s francouzskou novou vlnou a cinéma vérité. Režiséři jako Jean-Luc Godard a D. A. Pennebaker používali ruční kamery k zachycení spontánních okamžiků a pocitu bezprostřednosti. V 90. letech 20. století přijalo dánské hnutí Dogme 95 ruční kamery jako součást svých pravidel. V roce 2000 používal hororový žánr found footage, jako například The Blair Witch Project a Cloverfield, ruční kamery k vytvoření pocitu realismu a hrůzy. Tato technika se stala standardním nástrojem v akčních filmech, kde vytváří pocit kinetické energie.

Práce s kamerou z ruky není snadná. Vyžaduje stabilní ruku, silná záda a pochopení toho, jak pohyb ovlivňuje obraz. Záběr z ruky může být nenápadný, s malými pohyby, které napodobují dýchání. Nebo může být agresivní, s prudkými chvěními, které dezorientuje diváky. Operátor musí ovládat pohyb, aby dokázal vykreslit příběh. Roztřesená kamera není vždy lepší. Někdy je stabilní záběr silnější. Volba závisí na scéně a záměru.