Umělecká díla se obvykle shlukují do rozpoznatelných typů. Žánr je kategorie definovaná sdílenými konvencemi formy, stylu nebo tématu. Detektivní romány se zabývají zločinem a vyšetřováním; sonety se řídí stanoveným rýmovým schématem a délkou; westernové filmy se obvykle odehrávají v hraničním prostředí a konfliktu mezi řádem a bezprávím. Čtenáři a diváci používají žánrová očekávání k orientaci a k ​​posouzení, jak konkrétní dílo tato očekávání naplňuje nebo vyvrací.

Žánry se vyvíjejí. Objevují se nové kombinace, staré mizí a hybridní formy stírají hranice. Jedno dílo může patřit do více než jednoho žánru najednou. Marketingové kategorie často zjednodušují situaci, ale základní konvence zůstávají užitečné jak pro tvůrce, tak pro publikum. Spisovatelé, kteří rozumí žánru, ve kterém pracují, se mohou vědomě rozhodnout, kdy splnit očekávání a kdy překvapit.

Studium žánru odhaluje nevyslovené smlouvy mezi tvůrci a konzumenty umění. Tyto smlouvy nejsou rigidními zákony; jsou to vzorce, které se osvědčily při organizaci zkušeností a generování významu. Jejich rozpoznání prohlubuje jak potěšení ze známosti, tak dopad inovace.